BYLINY A KOŘENÍ
Zvu vás na procházku mezi vůně a chutě.
Bylinky si znovu získaly své místo v našich zahradách i kuchyních pro svou vyjímečnou chuť, vůni, vzhled a co je důležité, pro své léčebné účinky. Člověk už od pradávna zná hodnotu bylin - jako potravu, ochucovadlo, pro lékařské užití a dokonce pro náboženské a rituální účely.
Archeologické nálezy datované do období neolitu prokazují používání bylin jako je kopr nebo mák.
Už 3000 l. před K. můžeme najít první doložené zmínky o používání bylin na sumerských hliněných tabulkách. Texty se zmiňují o kmínu, fenyklu, šafránu a tymiánu.
Egyptský papyrus datovaný přibližně do let 1500 př. K. je nejobjemnější záznam o léčení lidského těla. V dalších nalezených papyrech se také můžeme dočíst o způsobech léčby – např. že při léčbě infekce ran, pro tišení bolestí a snižování horečky se používal odvar z vrbové kůry, která, jak dnes už víme, obsahuje kyselinu salicylovou (kterou obsahuje lék Aspirin).
Velmi známý je starověký indický léčebný systém - Ajurvéda. 1000 l. před . K. vznikly texty ve kterých je popsáno 1120 chorob, 700 léčivých bylin, 64 preparátů z minerálních látek a 57 preparátů ze živočišných látek. V jiných ajurvédských spisech se pojednává o léčivých účincích potravin.
V řecké mytologii se zase můžeme dočíst o vzniku některých bylin. V Ovidiových Proměnách si můžeme přečíst právě o proměnách v myrhový strom či vavřín.
Obchod s kořením
V době před naším letopočtem obchodovali s kořením hlavně Arabové. Karavany čítající tisíce velbloudů přivážely z Číny a Indie do Alexandrie a Kartága toto cenné zboží, které dále proudilo do Říma a dál do Evropy.
Ve středověku potřeba křesťanského světa obejít obchod s islámskými zeměmi mající monopol pro obchod s Orientem, snaha ovládnout nová území s drahými kovy a kořením a veliká poptávka po luxusních látkách a slonovině zahájila věk zámořských objevů.
Cena pepře, skořice nebo hřebíčku byla závratně vysoká a několikanásobně vracela investice.
Objevení Nového světa Kryštofem Kolumbem přineslo do Evropy např. vanilku nebo papriku.
Španělský král Carlos I. financoval výpravu Fernanda de Magallanes, který chtěl dokázat kulatost Země a díky tomuto předpokládanému faktu se dostat na nesmírně vzdálené Ostrovy koření (dnešní Moluky) západní cestou. Magallanese stála cesta život, z pěti vypravených lodí se vrátila po třech letech jediná, zato naložená hřebíčkem a zisk z prodeje hřebíčku dvojnásobně vynahradil náklady na výpravu.
A to všechno kvůli koření? Samozřejmě. Dejme si jednoduchý příklad. Bolel vás někdy příšerně zub? Hřebíčkový olej je znám svým znecitlivujícím účinkem a byl používán hlavně na bolesti zubů, což si přiznejme, že při středověké hygieně ústní dutiny byl olej vskutku k nezaplacení. Dále pepř, fenykl, zázvor, muškátový oříšek atd. atd. se používaly k nakládání a kořenění potravin, zvláště masa. V době, kdy maso nebylo možné uchovávat v chladu se kořením vylepšovala chuť prosoleného masa (jediný způsob delšího uchování) nebo se zastřela chuť už kazícího se masa. V době, kdy jídlo tak snadno podléhalo zkáze a nebylo samozřejmostí, kdy nemoci a špatná hygiena přinášely bolest a úmrtí, byly léčebné vlastnosti koření nesmírně ceněné a cena koření se rovnala ceně zlata.
Velký zisk z obchodu s kořením a drahými kovy nakonec vedl ke vzniku obrovských zámořských kolonii a ke krvavým konfliktům táhnoucích se stovky let. K postupné dekolonizaci začalo docházet až několik desítek let po Druhé světové válce.
Současnost