HŘEBÍČEK
Hřebíček byl pro svou vůni součástí magických nápojů lásky.
S hřebíčkem ve starověku a středověku obchodovali hlavně Arabové.V Číně byl znám už před 3 000 lety. Kdo předstupoval před čínského císaře, žvýkal předtím hřebíček, aby císař nebyl obtěžován pachem z úst.
Staroindická ajurvédská medicína předepisovala hřebíčkový čaj na špatně se hojící rány, pro zmírnění bolestí zubů, pro odstranění nadýmání nebo pachu z úst. Ve středověku byl nesmírně ceněn právě pro tyto léčivé schopnosti.
Když Holanďané ovládli Molucké ostrovy a přísně střežili kvůli zisku veškerý obchod s hřebíčkem, obelstil je francouzký guvernér ostrova Mauricius a odvezl semena hřebíčkovce v duté podrážce.
Domovem hřebíčku jsou indonéské ostrovy Moluky, známé ve středověku jako Ostrovy koření. Dnes se hřebíček pěstuje na Filípínách, na Mauriciu, Madaskaru, v Indii a Zanzibaru.
Hřebíčkovec vonný je strom 8 – 12 m vysoký. Květenství se rozvíjí do trsu poupat, která sklizená a usušená jsou právě nám známým kořením – hřebíčkem.
Hřebíček obsahuje 15 - 20% vonné silice, má silné antibakteriální, dezinfekční a znecitlivující účinky.
Hřebíčkový olej je velmi účinný při zklidnění bolestivých zubů a také bývá součástí některých zubních past.
Hřebíček je součástí mnoha směsí koření jako je indická směs garam masala – směsí kořeníme grilovaná masa, ryby, luštěniny a další rýžové indické pokrmy.
Nám je asi nejbližší koření do perníku jehož součástí je i hřebíček.
