LICHOŘEŘIŠNICE

   Tak, co si povíme o této velice zajímavé bylině :o) ?

   Této rostliny existuje asi 90 druhů, my se budeme nejvíc zajímat o lichořeřišnici větší a hlíznatou.

   Archeologické nálezy dokazují pěstování lichořeřišnice hlíznaté již v incké civilizaci. Rostlina byla do Evropy přivezena v 17. stol. n. l. z Jižní Ameriky, konkrétně z Peru.

   Lichořeřišnice hlíznatá je vytrvalá bylina, na stonku  má hlízky o velikosti vlašského ořechu, které mají velkou výživovou hodnotu – 80% sacharidů, dále bílkoviny, beta - karoten a vitamín C. Hlízky se musí tepelně upravit, protože syrové nejsou dobré. Můžou se třeba podusit s masem. Květy a listy mohou doplnit zeleninový salát. Hlízy se ovšem nejvíce používaly v léčitelství pro jejich antibakteriální účinek při onemocnění močových cest.

   Venkovské zahrádky v letních měsících často zarůstají lichořeřišnicí větší, poléhavou jednoletou bylinou s nejčastěji oranžovožlutými květy.

   Do Evropy se dostala nejdříve jako okrasná rostlina. Dnes o ní víme, že působí jako rostlinné antibiotikum. Už 40g salátu působí dezinfekčně na močové cesty. Za 2 – 3 hodiny se antibiotické látky začnou vylučovat močí a jsou zaznamenatelné i v dechu, takže působí i na záněty dýchacích cest.

   Květy a listy sbíráme celé vegetační období. Chuť je štiplavá, palčivá. Proto poupata a listy do salátu pokrájejte, květy jsou jemnější a není to potřeba. Sbírejte těsně před použitím aby vám lichořeřišnice nezhořkla. Poupata se nakládají jako náhrada kaparů.

   Lichořeřišnice větší není náročná, můžeme ji pěstovat ve větších nádobách nebo truhlících jako okrasnou rostlinu. Na záhonech se docela vyřádí - roste celkem mohutně, působí půdokryvně a nic jí neproroste.

Bude jí lépe na slunném místě, ale ne na úporném úpalu, zálivka by měla být pravidelná, nenecháme vyschnout ani nepřeléváme.

   Přidejte pokrájene lístky do tvarohové pomazánky nebo si ozdobte si svůj letní salát květy a lístky krásné lichořeřišnice větší.